[The Historical Roots of Our Environmental Crisis; ].

Existential and functional dependence of consciousness on brain activity, on the body within its surroundings and evolutionary perspective are two fundamental theoretical "touchstones" of the paper. Consciousness is characterized as a quality and capacity of a living organism varying in degrees and types through evolution, fylogeny and ontogeny. Conscious creature is aware of its body and self, it represents the "inner" and "outer" worlds in the form of images, thoughts, feelings, beliefs etc. Evidence for both theses is taken from empirical (...) research on brain-consciousness-behaviour lesions, paleoarcheology, comparative anatomy and morfology, embryology etc. Author considers the coevolutionary research strategy, based on mutual cooperation between humanities and science, of great importance in studying and explaining consciousness, Paper argues towards the possibility of an objective systematic theory of consciousness. (shrink)

The problem of identity at least these days, is not a directly philosophical problem, but rather the subject of disputes in the well-known newspapers. Identity is rarely the subject of modern famous thinkers' speeches. This is because in the present process of uniting Europe, the main debate centres around the economic and political aspects of the process, whilst the cultural aspects are put to one side. It is worth mentioning here C. Adenauer's assertion: „The ground of European unity is an (...) idea of Christian community, culture and European civilization." In this context we can also mention the previous chairman of the European Commission, J. Dolors, who states: „If Europe does not have its own soul, it will not define itself as cultural, it will not be Europe. But if it is only a political or economical community, it will not absolutely fulfil its task." It is not difficult to notice the difference between these two statements; the first highlights the problem of cultural unity, formulated as a postulate, a kind of program which must be carried out in the future. We can interpret Dolors' thought as a kind of warning against neglecting the problem of cultural identity. (shrink)

Logical pluralism from historical perspective -The plurality of logics is understood as a challenge to seek a deeper understanding of the na- ture and import of logic. Two basic approaches to demarcation of logic are considered, the model-theoretic and the proof-theoretic one. Investigation of the history which led to these two appraoches identifies the postion of logic in Kant's epistemology as crucial for the devel- opment. An analogical development from Kant's conception of geometry to the plurality of geometric theories leads (...) to a holistic view both of geometry and of logic. It furthermore proves essential to understand the pragmatic import of logic. Given the problems tied to the attempts to demarcate logic, inferentialism and logical expressivism are arrived at as jointly provid- ing the most appropriate account. These approaches are developed into a conception which stresses, in line with the historical perspective of the work, the ability of logic to develop. (shrink)

The article deals with the analysis of one medieval solution of semantic paradoxes, namely with the position of the so-called “cassantes” (i.e. “those who nullify”). The solution is based upon designating problematical sentences to be agrammatical and thus “saying nothing”: paradoxes are solved by means of deyning apparent truth-apts. Theoretically fundamental supposition of this step is drawing the distinction between grammatical and logical structure of a sentence, or (from a speech-act theoretical point of view) the distinction between a sentence and (...) a statement. Remarkable analogies can also be shown between this distinction and the distinction between two conceptions of congruence in the twelfth-century grammar. Nowadays the cassationist approach is the solution of paradoxes proposed in the theoretical framework of the illocutionary logic. (shrink)

Biological species are spatio-temporally localized entities. This fact led to the concept of species as individuals [11], [14], and, at the same time, to the refutation of essentialism in evolutionary biology and taxonomy. On the other hand, molecular biology is compatible with essentialisms of chemistry and physics. The new concept of "historical essences", which is presented in this paper, tries to reconcile antiessentialism of evolutionary biology with essentialism of molecular biology. Historical essences are those parts of genetic information which determine (...) characters relevant for the identification of a taxon. Since membership in a particular taxon is defined by the sharing of the most recent common ancestor, historical essences correspond to the genetic information responsible for the creation of such common ancestor. Historical essences, which are spatiotemporally localized, generate a particular arrangement of spatiotemporally unrestricted processes which lead to the creation, maintenance and reproduction of organisms. These arrangements are results of fortuitous confluence of biological and extrabiological circumstances . In historical essences such a sequence of historical contingencies is "conserved", which allows molecular taxonomy to reconstruct the phylogenetic relationships. The concept of historical essences can be seen as a post-Darwinian modification of the original Aristotleś term of essence - "to-ti-en-einai". (shrink)

Cílem článku je podat kritický rozbor predikcí týkajících se budoucnosti sociálních věd, jak je formuluje Ladislav Kvasz pod záštitou svého projektu „formální epistemologie". Modelem dynamiky vztahů mezi obory na vědeckém poli nabízí Kvasz v otázce střídání paradigmat alternativu ke Kuhnově teorii vědeckých revolucí. Text zkoumá, na jakých základech je mechanismus změn u Kvasze vystavěn a co z toho plyne pro relevanci předpovědí z tohoto modelu vyvozených - především těch o sociálních vědách. K tomu slouží souběžné představení historické metody Michela Foucaulta, (...) který zdůrazňuje potřebu vyvarovat se zavádění falešných kontinuit ve zkoumání trajektorií vědeckých oborů, u kterých dochází ke zlomům v jejich epistemické struktuře. Zvláštní zřetel je kladen na souvislost predikcí s možnostmi odlišit epistemologicky a sociologicky uchopitelné prvky spojené s chodem vědy. Jako klíčový moment se tedy ukáže možnost práce se sociálně vědními obory pomocí jemných nástrojů, které Kvasz vyvinul na vědách exaktních. (shrink)

Príspevok rieši definičný rámec pojmov inštitúcia a organizácia v optike filozofických a etických nástrojov štúdia vývinových špecifík teórie a praxe axiologických systémov. Hlavným cieľom je teoretické určenie týchto pojmov v záujme ich korektnej aplikácie v oblasti filozofie a etiky, kde často dochádza k ich zámene, alebo stotožňovaniu. Inštitúciu chápe ako etický, a teda aj praktický fundament existencie človeka ako indivídua, ale aj celej spoločnosti, s dôrazom na jej axiologické vymedzenie, ktoré je jej podstatou. V historickom kontinuu si všíma metamorfózy hodnotových, (...) a inštitucionálnych základov fungovania západnej civilizácie, cez jej dominantné dejinno-axiologické systémy: Staroveké Grécko, kresťanstvo a moderné politické ideológie v logike vzájomnej komparácie. (shrink)

Beginnings of Marxist historical thinking in Slovakia.

Práce předpokládá určité znalosti marxistické filosofie. Vychází z diskusí o předmětu historického materialismu, které probíhají na našich i zahraničních filosofických pracovištích od roku 1954, a klade si za cíl ujasnit místo aúlohu historického materialismu v systému společenských věd a jeho metodologické otázky.

Książek poświęconych refleksji nad pojęciem racjonalności ukazuje się obecnie wiele, zaś większość z nich przyjmuje bardziej lub mniej jasno wyrażony przesłankę, iż pojęcie to przeżywa obecnie głęboki kryzys. Samo pojęcie kryzysu jest przy tym na ogol stosowane w sposób, który należałoby nazwać intelektualną nonszalancją, gdyby tylko ów niefrasobliwy, niekiedy wręcz metaforyczny użytek, jaki się z niego czyni, był wynikiem świadomego zamiaru. Tak jednak zwykle się nie dzieje, a prace poświęcone trudnościom z prawidłowym zdefiniowaniem pojecia racjonalności i określeniem jego funkcji w (...) obrębie rozważań filozoficznych mówią o kryzysie tak, iż odbiorca ulega niekiedy nieodpartemu wrażeniu, iż chodzi o kryzys porównywalny do kryzysu ekonomicznego, przez który należy możliwie szybko i przy minimalnych stratach własnych przejść i jak najszybciej otrząsnąć się z minionych trudności. Nie miałoby sensu bliższe wnikanie w przyczyny owego stanu rzeczy, bowiem wiąże się one nierozerwalnie z pojmowaniem najważniejszych problemów filozoficznych, przez co niemożliwe jest choćby skrótowe ich omówienie. Przede wszystkim jednak - z punktu widzenia zarówno refleksji nad pojęciem racjonalności, jak i rozważań, które zmierzają do określenia, czy rzeczywiście mamy współcześnie do czynienia z tak poważnym kryzysem racjonalności, jak zdają się sugerować niektórzy autorzy prac poświęconych temu zagadnieniu - poszukiwanie owych przyczyn nie wydaje się czynnością potrzebny. (shrink)

Książek poświęconych refleksji nad pojęciem racjonalności ukazuje się obecnie wiele, zaś większość z nich przyjmuje bardziej lub mniej jasno wyrażony przesłankę, iż pojęcie to przeżywa obecnie głęboki kryzys. Samo pojęcie kryzysu jest przy tym na ogol stosowane w sposób, który należałoby nazwać intelektualną nonszalancją, gdyby tylko ów niefrasobliwy, niekiedy wręcz metaforyczny użytek, jaki się z niego czyni, był wynikiem świadomego zamiaru. Tak jednak zwykle się nie dzieje, a prace poświęcone trudnościom z prawidłowym zdefiniowaniem pojecia racjonalności i określeniem jego funkcji w (...) obrębie rozważań filozoficznych mówią o kryzysie tak, iż odbiorca ulega niekiedy nieodpartemu wrażeniu, iż chodzi o kryzys porównywalny do kryzysu ekonomicznego, przez który należy możliwie szybko i przy minimalnych stratach własnych przejść i jak najszybciej otrząsnąć się z minionych trudności. Nie miałoby sensu bliższe wnikanie w przyczyny owego stanu rzeczy, bowiem wiąże się one nierozerwalnie z pojmowaniem najważniejszych problemów filozoficznych, przez co niemożliwe jest choćby skrótowe ich omówienie. Przede wszystkim jednak - z punktu widzenia zarówno refleksji nad pojęciem racjonalności, jak i rozważań, które zmierzają do określenia, czy rzeczywiście mamy współcześnie do czynienia z tak poważnym kryzysem racjonalności, jak zdają się sugerować niektórzy autorzy prac poświęconych temu zagadnieniu - poszukiwanie owych przyczyn nie wydaje się czynnością potrzebny. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

Fenomenológia ducha, zdôrazňuje Heidegger, je prvou časťou Hegelom plánovaného systému vied. Jej podtitul znie: Veda o skúsenosti vedomia. Tou vedou (Wissenschaft) bude filozofia, chápaná ako veda o skúsenosti vedomia, teda o skúsenosti, ktorú má vedomie seba samého. Filozofii, podľa Hegela, ide o absolútne poznanie, teda o poznanie v najvšeobecnejšom zmysle slova. Možno teda tvrdiť, že kým Hegelovi išlo vo Fenomenológii ducha o vzťah človeka, poznávajúceho subjektu, schopného sebauvedomenia, k absolútnu, tak Heideggerovi v jeho interpretácii Hegelovej Fenomenológie ducha išlo (...) predovšetkým o absolútno samé, teda o bytie, ako ho chápal. Pre Heideggera nie je problematika obsiahnutá vo Fenomenológii ducha ničím iným ako artikuláciou protikladu: nekonečnosť bytia verzus konečnosť jestvujúcna. (shrink)

Formálním cílem předloženého textu je připomenout sté výročí narození Stanisława Lema prostřednictvím jedné z dimenzí jeho díla. Dosažení tohoto cíle má podobu reflexe dostupných důvodů, které by objasnily, proč se Lem ve své literární formě v určitém období odmlčel a poté se již nevrátil k psaní literárních textů (románů a povídek) a dále psal již pouze teoretické a filozofické úvahy o tématech, která dosud byla předmětem jeho literární tvorby. Pokusil jsem se mapovat a shromáždit důvody, které Lem explicitně uvádí, a (...) rovněž možné důvody, které jsou spojeny s jeho teoretických zázemím, přesněji s četbou filozofických děl. (shrink)

Formálním cílem předloženého textu je připomenout sté výročí narození Stanisława Lema prostřednictvím jedné z dimenzí jeho díla. Dosažení tohoto cíle má podobu reflexe dostupných důvodů, které by objasnily, proč se Lem ve své literární formě v určitém období odmlčel a poté se již nevrátil k psaní literárních textů (románů a povídek) a dále psal již pouze teoretické a filozofické úvahy o tématech, která dosud byla předmětem jeho literární tvorby. Pokusil jsem se mapovat a shromáždit důvody, které Lem explicitně uvádí, a (...) rovněž možné důvody, které jsou spojeny s jeho teoretických zázemím, přesněji s četbou filozofických děl. (shrink)

Článek se zabývá způsobem, jakým vnímá vztah vědecké metody a demokracie Karl Popper. Toto sepětí je jedním ze základních atributů Popperova myšlení. Pro jeho pochopení je třeba zasadit Poppera do historického kontextu vývoje liberálního myšlení a poukázat na možné souvislosti se Schumpeterovou redefinicí demokracie. Výchozím bodem je však interpretace základních episte- mologických předpokladů Popperova myšlení - konceptů provizornosti vědeckého poznání a ratio negativa. Primárním cílem článku je kontextualizace těchto předpokladů s politologickými a sociologickými důsledky. Ty lze spatřovat nejen s odmítnutím (...) positivismu a esencialismu, ale také v Popperově preferenci volebních a stranických systémů. Na závěr je rozpracována problematika kritického racionalismu, hodnot a otevřené společnosti na základě možných námitek vůči Popperově teorii. (shrink)

Práce se zaměřuje na metodologicko-historické aspekty vývoje neurologie. V roce 2001 přišel Marcus Raichle s překvapujícím objevem, který je nyní obecně známý jako teorie Default Mode Network. DMN s sebou kromě nových poznatků o mozkové aktivitě přináší i kompletní přehodnocení dosavadních přesvědčení o mozku. Vědecká komunita předpokládala, že mozek je „reflexivním" nástrojem k vnějšímu prostředí a od tohoto přesvědčení odvíjela neurologický výzkum. DMN však přichází s pojetím neurální aktivity, jež není závislá na aktivní stimulaci mozku, což je v přímém (...) protikladu s předchozí výzkumnou tradicí. Současné výzkumy DMN vedou ke zcela novým poznatkům, které nebyly dosažitelné v rámci předchozího paradigmatu. Radikální proměna pojetí aktivity mozku s sebou přináší i nutnost přehodnocení neurologického výzkumu z hlediska metodologie. Stať se zabývá otázkou, zda lze považovat DMN za vědeckou revoluci a nové paradigma neurovědy v kontextu analýzy historických událostí, jež formovaly předchozí a stávající neurovědecký výzkum. (shrink)

Studie analyzuje podmínky a specifika, která vedla k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornaro Piscopia. Autorka zpřítomňuje širší dobový kontext, který rámcoval tuto výjimečnou událost. Upozorňuje na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornaro získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení této ženě. Z nich autorka vyzdvihuje zejména tradici intelektuálních (...) center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; tradice aristotelismu na italských univerzitách a otevřený přístup, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornaro. Na závěr je krátce pojednáno o osudu této ženy v historické paměti, zmíněny jsou další filozofky a vědkyně 17. a 18. století a je nastolena otázka, zda Elena Cornaro napomohla ke změně postoje univerzit ke vzdělání žen. (shrink)

Studie analyzuje podmínky a specifika, která vedla k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornaro Piscopia. Autorka zpřítomňuje širší dobový kontext, který rámcoval tuto výjimečnou událost. Upozorňuje na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornaro získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení této ženě. Z nich autorka vyzdvihuje zejména tradici intelektuálních (...) center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; tradice aristotelismu na italských univerzitách a otevřený přístup, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornaro. Na závěr je krátce pojednáno o osudu této ženy v historické paměti, zmíněny jsou další filozofky a vědkyně 17. a 18. století a je nastolena otázka, zda Elena Cornaro napomohla ke změně postoje univerzit ke vzdělání žen. (shrink)

Po disputacích k tématům Filosofie nepředmětnosti Ladislava Hejdánka a Nekonečnost konečnosti podle Ivana Chvatíka uspořádala Katedra filosofie Evangelické teologické fakulty UK v Praze dne 29. června 2009 v pořadí již třetí pokus o výměnu mezi domácími filosofy. Tentokrát však nebyl východiskem diskusí programový text některého z účastníků, ale Platónův výklad o nejvyšších rodech v dialogu Sofistés. Tomuto textu se zde dostalo trojí velmi odlišné interpretace, kterou bychom snad mohli vzdáleně přirovnat k liternímu, morálnímu a alegorickému neboli naukovému pochopení posvátného textu (...) Písma. Filip Karfík nabízí co možná přesný výklad Platónova textu, Štěpán Špinka sleduje etické implikace Platónovy ontologie, konečně Pavlu Koubovi je pasáž ze Sofisty záminkou pro velmi zajímavé vyrovnání s Heideggerovým pojetím bytí v jeho rozštěpu na bytí jsoucna výskytového a bytí pobytu, o to zajímavější, že je provedeno prostředky Heideggerova vlastního výkladu dialogu Sofistés. Na příspěvek Pavla Kouby navazuje diskuse o zdánlivě dílčím aspektu jeho výkladu, totiž o otázce, zda identitu chceme, nebo nechceme chápat pouze jako dějství diferujících vztahů. V zájmu historické věrnosti třeba poznamenat, že tato diskuse proběhla na disputaci samé jen částečně, zato se zde odehrálo mnoho pozoruhodných diskusí dalších, které nebylo možné svěřit písemnému zachycení. Mnohé se nicméně podařilo zachytit médiem jiným, totiž na fotografiích Věry Koubové, jež jsou uveřejněny na stránkách katedry. (shrink)

Diskuse o filosofických problémech spojených s nástupem autonomní dopravy je často spojena s negativy a je vedena v duchu techno-pesimismu. Významný prostor v této debatě je věnován aplikaci vozíkového dilematu („trolley problem“) do řídících algoritmů vozů. V této eseji se však zamýšlíme nad dalším problémem našich morálních intuic – otázkou morálního aktérství. Pocit morální odpovědnosti si žádá faktickou kontrolu nad situací a kauzální odpovědnost. O tu bývalý řidič jako pasažér autonomního vozu přichází, ale přesto může cítit vinu. Prioritně bychom se (...) měli soustřeďovat na morální psychologii uživatele, spíše než na hledání optima kolizí pro algoritmy. V eseji poukazujeme na historické paralely absence aktéra v automatických systémech i na to, že lidé snáze přijímají autonomní nákladní dopravu než dopravu osob. Dále nastiňujeme možné způsoby řešení přesunu odpovědnosti, a to nejprve prostřednictvím analogie s řidičem přicházejícím o aktérství nástupem do vozu hromadné dopravy. Možný operátor autonomních vozů, který na provoz dohlíží místo skutečného řidiče, může představovat dočasné opatření. Skutečnou alternativou morální odpovědnosti by se ale mohl stát fiktivní morální aktér dosazený provozovatelem vozů. Oproštění se od vlastnictví autonomního vozu osvobozuje lidi od konečného vnímání morální odpovědnosti, takže krátkodobé výpůjčky, sdílení nebo hromadná doprava by mohly být další vhodnou odpovědí na tento psychologický fenomén. Klíčová slova: aktérství, autonomní vozidla, morální odpovědnost, morální intuice. (shrink)